Rumunsko 2006

Deník

1.DEN | 2.DEN | 3.DEN | 4.DEN | 5.DEN | 6.DEN | 7.DEN | 8.DEN | 9.DEN | 10.DEN | 11.DEN | 12.DEN

6.den - pondělí 31.7.2006

To co jsme včera nestihli, musíme dohnat dnes. Proto je snídaně dnes již v půl sedmé, abychom po sedmé hodině odjeli ze Sovaty a v osm již byli před solným dolem v Praidu. Do dolu nás odváží místní autobus a poté nás ještě čeká sestup po spoustě schodů. Ocitáme se v podzemním městě, kam se chodí denně léčit stovky rumunů a zejména maďarů. Jsou tu houpačky, ping-pongové stoly, hraje se tu badminton, je tu dokonce i kostel, internetová kavárna, výstava fotek okolí Praidu a spousta dalších atrakcí.

SOLNÝ KRAS V PRAIDU A SOVATĚ
Také v Transylvánské pahorkatině jsou početná solná ložiska. Vzhledem k pánvovité geologické stavbě tohoto území vystupují solné dómy (diapiry) podél okrajů pánve, kde se solné vrstvy přibližují povrchu, zatímco uprostřed jsou v hloubce ukryté početné a rozsáhlé kryptodiapiry. Jeden z nejrozsáhlejších solných pňů vycházejících v této oblasti na povrch je v prostoru lázní Sovata a sousední obce Praid na západním úpatí vulkanického pohoří Gurghiu. U Praidu, kde se též těží sůl hlubiným dolem, se nachází tzv. údolí soli, které vytvořila říčka Corund erozně korozními procesy v kamenné soli. Po stranách údolí jsou zkrasovělé výchozí soli, s celou škálou krasových jevů, popsaných u předchozích lokalit. Sousední solné ložisko v lázních Sovata je poněkud odlišného charakteru. Sůl je tu převážně ukrytá pod jílovitými vrstvami a na povrch vychází dosti sporadicky. Rozpouštění soli tu proto probíhá jen lokálně a hlavně podpovrchově. Na nejvíce vyluhovaných místech dochází k poklesům nadloží jílů a v depresích vznikají drobná jezírka. Celkem je tu 9 solných jezer nad nimiž dominuje největší Lacul Ursu o ploše 4 ha a hloubce 8,5 m.

solný důl solný důl solný důl solný důl město Praid

.: VŠECHNY FOTKY Z LOKALITY SOLNÝ DŮL V PRAIDU :.

Po zhruba hodinové prohlídce vyjíždíme zpátky na povrch a pokračujeme v naší cestě po rumunských špercích. Další naší zastávkou je sesuvem vzniklé jezero Lacul Rosu z něhož dodnes ční torza stomů. Cesta k jezeru je poněkud dobrodužnější, neb z našeho busu se valí hustá oblaka střídavě černého a bílého dýmu a plazíme se sotva desetikilometrovou rychlostí. Na kopec k jezeru jsme ještě vyjeli, zde však autobus vydechl naposledy a žádal minimálně opravu, lépe však vyřazení do šrotu. Po obhlídce jezera jsme poslání na pětikilometrovou procházku Žabí soutěskou s tím, že za tři hodiny se pod soutěskou dozvíme co dál. Pomalu procházíme mezi úchvatnými skalami a čekáme zda nás náhodou přece jen nemine náš bus.

LACUL ROSU A CHEILE BICAZULUI
Rumunsko můžeme označit za zemi sesuvů, zvláště horniny vnějších flyšových Karpat Transylvánské pahorkatiny (třetihorní sedimenty) jsou velmi náchylné k sesouvání a proto se vyskytuje ohromné množství svahových sesuvů různých typů a velmi pozoruhodných z geomorfologického hlediska. Na některých lokalitách je jejich hustota taková, že se stává dominantním modelačním činitelem. Mezi nejzajímavější důsledky svahových procesů pratří přehrazování vodních toků na dně údolí. Nejznámějším rumunským jezerem vzniklým tímto způsobem je Lacul Rosu na řece Bicaz. V roce 1837 zde došlo ke kontaktu flyše a neokomských vápenců k mohutnému sesuvu, který přehradil řeku a vzniklo zde ve výšce 973 m jezero o ploše 12,6 ha, délce téměř 1 km a maximální hloubce 10,5 metru. Vzdutá voda zatopila les na dně údolí a vodou konzervované odumřelé kmeny vyčnívali ve svislé poloze z hladiny ještě v minulých desetiletích. O kilometr níže protíná říčka krasovou plošinu z tithonsko-neokomských vápenců a vytváří v ní poměrně krátkou (2 km) ale až 300 m hlubokou soutěsku, která patří k nejatraktivnějším v celém Rumunsku.

Lacul Rosu Lacul Rosu Bicazká soutěska Bicazká soutěska Bicazká soutěska

.: VŠECHNY FOTKY Z LOKALITY JEZERA LACUL ROSU :.

.: VŠECHNY FOTKY Z LOKALITY CHEILE BICAZULUI :.

Nejčernější představy se naplňují pod soutěskou, kde nám David sděluje velmi příjemnou novinu, musíme jít pěšky zpátky nahoru k jezeru. No jsme vyloženě nadšeni. Po hodince a čtvrt svižného pochodu přicházíme k autobusu kde nás čeká uvařená večeře, smažený hermelín s bramborovou kaší, a taky zpráva že řidiči i s hlavní vedoucí Martou odjeli taxikem před třemi hodinami shánět nějakou součástku. Asi půl hodiny po večeři se vrací Marta s řidiči i se součástkou a dostáváme další dvouhodinový rozchod s tím, že pak snad autobus pojede. Moc tomu teda nevěříme a naše nejčernější tušení se naplňují za dvě hodiny, kdy bereme bagáž a jdeme se nouzově ubytovat do nedalekého rádobykempu. Nálada není příliš pozitvivní a všichni doufají že přes noc se přece jen podaří dát bus do pořádku. Sedíme na terase jedné z místních hospůdek, už už se chystáme jít spát, když přichází Čert (ne pekelník, ale náš spolucestující Jirka) s dobrou zprávou. Řidičům se podařilo oživit mrtvolu a ráno můžeme pokračovat v cestě. Tak jdeme alespoň spát v klidu a s lepší náladou.

.: PŘEDCHÁZEJÍCÍ DEN - NEDĚLE 30.7.2006 :. | .: NÁSLEDUJÍCÍ DEN - ÚTERÝ 1.8.2006 :.

© 2006 hynna

Úvod | Deník | Fotoarchiv | Odkazy | Kniha návštěv