Vstáváme, balíme stan a vydáváme se na dvoukilometrový pochod k oživlému autobusu, Po snídaní a chvilkovém poskakování se bus skutečně rozjíždí a nás čeká docela dlouhý přejezd, který jsme měli absolvovat včera odpoledne. Půl hodiny po poledni přijíždíme ke dvěma kráterům. V jednom se nachází rašeliniště Mlastina Mohos, kudy nás provádí místní průvodkyně a o kousek níž, v druhém kráteru, je na koupání velice příjemné jezero Svaté Anny.

KRÁTEROVÉ JEZERO LACUL SFINTA ANA A MLAŠINA MOHOŠ
V pohoří Hargida se nachází celkem 11 vulkanických kráterů a kalder (včetně čtyřkráteru Ostoroš), přesněji řečeno jejich zbytků v různém stádiu destrukce. Dalších pět je v sousedním pohoří Gurghiu na severu a jedna největší kaldera v pohoří Caliman. Na vrcholu masivu Ciomadul se nachází dvojice nejmladších a proto i nejlépe dochovaných sopečných kráterů nejen v Rumunsku, ale i v celé východní Evropě. V západním, kruhovitém kráteru, uzavřeném ze všech stran, se nachází jezero Sfinta Ana (Svatá Anna). Okraje kráteru dosahují výšky 1060-1290 m, hladina je ve výšce 946 m. Při rozloze 22 ha dosahuje hloubky 7 m. Na kráterové jezero je tedy poměrně mělké, což je způsobeno relativně dlouhodobým zanášením svahovinami. Jezero je zcela bezodtoké (odvodňování je podzemní) a je zásobováno pouze srážkovými vodami a občasnými potůčky ze svahů. Nevýrazným dělícím hřebínkem je od kráteru jezera oddělený druhý, poněkud méně pravidelný kráter, který však je v pokročilejším stádiu destrukce. Potok Voros patak již prorazil zpětnou erozí okrajový lem tohoto kráteru a odvodňuje ho povrchovou cestou k severovýchodu. Kráter se nachází v přelomovém stádiu - původní jezero (poněkud rozsáhlejší než jezero Svaté Anny) již odvodněním zaniklo, ale z hlediska geomorfologického vývoje natolik "nedávno", že s vyjímkou odvodňovacího zářezu si kráter ještě zachoval svůj celkový tvar a jezero zaniklo jen "napůl" - změnilo se ve vrchovištní rašeliniště Mlašina Mohoš. Jeho dno je výše než hladina sousedního jezera Svaté Anny (1050 m). Na rašeliništi jsou početná jezírka (rašelinná oka) a roste tu celá řada typických rostlin (borovice blatka, tři druhy masožravé rosnatky, klikva, suchopýr, šicha, kyhanka, aj.), což je v Rumunsku, s kontinentálnějším klimatem než je naše, dosti vyjímečný jev. Proto je také rašeliniště vyhlášené jako přírodní rezervace o ploše 80 hektarů.



.: VŠECHNY FOTKY Z LOKALITY MLAŠTINA MOHOŠ :.

.: VŠECHNY FOTKY Z LOKALITY LACUL SFINTA ANA :.

Osvěžení z jezera se opět potíme ve výstupu k parkovišti s autobusem a pokračujeme dále v cestě k sirné jeskyni Pestera Pucioasa.

PESTERA PUCIIASA (Sirná jeskyně), též PESTERA CU MOFETA (Mofetová jeskyně), aneb TORJAI BUDOS BARLAND známá též pod několika dalšími názvy
Hargida představuje nejjižnější pohoří v oblouku vnitřních (vulkanických) Karpat. Současně je i geologicky nejmladším sopečným pohořím (neogén až začátek kvartéru) v celé Karpatské soustavě. Převládající horninou je tu andesit, méně jsou zastoupeny i dacity a ryolity. Nejmladší, závěrečná fáze vulkanické činnosti se soustředila na nejjižnější zakonční Hargidy, kde při ní vznikl masiv Ciomadul (1301 m), který je jako jediný na levém břehu Oltu, oddělený od ostatního pohoří hlubokým průlomovým (epigenetickým) údolím. Sopečná činnost tu doznívala teprve začátkem čtvrtohor a postvulkanické jevy (mofety, hojné minerální prameny) zde najdeme dodnes. Mezi tyto projevy patří i malá pseudokrasová jeskyně, označovaná jako Mofetová jeskyně. Nachází se na úpatí vrcholových andesitových skal masivu Muntelui Puturos (1021 m), který dal jméno i jeskyni. Vchod je ve výšce 952 m a jeskyně je 14 m dlouhá. Její vchod je uměle upravený. Jedná se o případ tzv. psích jeskyní, neboť v ná vyvěrají plyny těžší než vzduch a drží se proto při zemi. Jeskyně dozadu klesá a proto je vzadu vyplněna plyny do stále větší výšky a v závěru ji již vyplňují v celém profilu. Mezi plyny dominuje CO2 (97,92%) a sirovodík (0,92%). Přítomen je i radon. Celková roční produkce je 1042500 kg CO2 a 6400 kg sirovodíku. Plyny tvoří ostrou hladinu, pod níž se na stěnách usazuje síra v podobě sytě žlutých povlaků. Sirovodík přetékající z jeskyně se "plazí" po svahu dolů a již z dálky svým zápachem upozorňuje na jeskyni. V sousedství se nachází ještě další mofetová jeskyňka Grota acra (Kyselá jeskyně). Také na opačné, severní straně hory se nacházejí vývěry plynů, jámovitá mofeta Cimitrul Pararilor (Ptačí hřbitov) a jeskyně Grota Ucigásului (Jeskyně vrahů). Okolí těchto mofet vykazuje stopy intenzivní lidské činnosti, patrně se tu v minulosti konaly pokusy o jímaní plynů. Mezi postvulkanické projevy patří i minerální prameny. Rumunsko je zemí s mimořádným počtem minerálních pramenů (okolo 2000) a v okolí masivu Ciomadul a nedalekých lázní Tusnad a Bixadu je jich mimořádná koncentrace. To platí i pro bezprostřední okolí Lázní Turia, kde minerálky prýští prakticky v každém hlubším teréním zářezu.



.: VŠECHNY FOTKY Z LOKALITY PESTERA PUCIOASA :.

Již cestou k jeskyni nás několikrát praštil do nosu štiplavý zápach síry, který byl pak nejvydatnější přímo před a v kraťoučké jeskyni. Po návratu od jeskyně nás čeká večeře - rizoto z bulguru. Pak se vydávám na původně čtyřhodinový přejezd na tábořiště pod bahenní sopky. Z původně čtyřhodinového přejezdu se stává téměř šestihodinový a na tábořiště přijíždíme až před půlnocí. Rychle stavíme stany a jdeme spát.