Po snídani míříme do místního solného dolu, který nás nezaujal tolik jako ten v Praidu. I když na druhé straně byl rozhodně podstatně mohutnější, rozuměj vyšší strop. Poté procházíme ospalé městečko Slanic a připravujeme se na zbytek dne strávený v autobusu při dlouhém přejezdu směrem na západ.

SLANIC - MUNTE DE SARII (Hora soli)
Název města slovanského původu i název vlastní hory ukazuje jasně o jaký fenomén se zde jedná. Vnější flyšové (třetihorní) série Karpat, stejně jako vnitřní část karpatského oblouku, budovaná též třetihorními sedimenty, jsou známé velmi početnými výskyty kamenné soli a sádrovců. Zatímco karpatská ložiska na území Polska, Ukrajiny a Slovenska jsou ukryta v hloubce, v Rumunsku vystupuje celá řada ložisek na povrch, kde vzhledem k snadné rozpustnosti a malé tvrdosti soli podléhají rychlé korozi i erozi. To vede ke vzniku tzv. solného krasu, jehož součástí je řada reliéfových forem, často velmi specifických a současně i velice atrakrivních. Rumunsko má v tomto směru zcela mimořádné postavení v Evropě, neboť tyto reliéfové formy jsou známé již jen ze Španělska a to v podstatně menší míře. Solný kras se vyskytuje převážně v aridních a subaridních (Izrael, Irán, Střední Asie, Chile, aj.) nebo studených oblastech (Tibet, arktická Kanada), kde rozpouštění soli probíhá podstatně pomaleji. Z klimatického hlediska tak má Rumunsko poměrně unikátní postavení v celosvětovém měřítku. Literatura neuvádí nikde tak dokonale vyvinutý kras v soli v podmínkách humidního klimatu. Solná ložiska, usazená původně odpařováním v uzavřených pánvovitých mořských zátokách, se během následných vrásných procesů formují do tzv. diapirových vrás. Proces diapirismu popsal poprvé Ludovic Mrazec (rumunský geolog českého původu) začátkem 20.století a je příznačné, že právě v Rumunsku. Diapirismus je specifický proces, podmíněný etrémní plasticitou a měkkostí kamenné soli jako horniny. Ocitnou-li se vrstvy soli při vrásnění v jádře antiklinály, začnou vlivem různého zatížení solných vrstev (tlaku okolí) nebo tektonických napětí stoupat k povrch, prorazí nadložní horniny v ohybu anitklinály a vystoupí až na povrch. Prorážející jádro (těleso) ze soli se nazývá diapira (též solný dóm, solný peň), celková stavba jako diapirová struktura. Solné pně skryté v hloubce, nevystupující na povrch se nazývají kryptodiapiry - mimořádně hojné jsou v Transilvánské kotlině (viz. lokalita Praid). Je-li vytlačování solného pně dostatečně intenzivní (rychlé) vytváří sůl na povrchu kupovité tvary - dómy nebo "hory", které geomorfologické procesy formují do bizrních tvarů. Přestože je intenzita destrukce solných masivů erozí i korozí v humidním klimatu vysoká, "hory soli" se nezmenšují, neboť diapirismem jsou vytlačovány z hlubších vrstev stále nové masy soli.



.: VŠECHNY FOTKY Z LOKALITY SLANIC :.

Ze Slanicu odjíždíme s úderem poledne a v šest večer děláme přestávku na večeři, kterou vyplňujeme návštěvou nedaleké vesnice. Po nasycení hnědou omáčkou s houbami a bramborovou kaší pokračujeme v úmorné cestě. Kolem jedenácté večerní přijíždíme asi pět kilometrů od plánovaného tábořiště u Ponoarele, ale ouha cesta je pro nás bus opět nesjízdná a tak zítřejší návštěvu jeskyní a skalního mostu škrkáme z programu, což mě tedy docela dost štve. Pokračujeme v cestě směrem Baile Herculane a táboříme o půlnoci na parkovišti u pramene řeky v horách.